3.lekce I.

14. března 2009 v 16:28 | Krtek
3. lekce


Nové tématické okruhy: rodina, domácnost





Nová porce doporučených slovíček:


Pomocná slova:


nebo ekar (podle Sindarin)


dělá (ve smyslu tvořivé práce) kare, kořen kar- (LR)


(i abstraktněji) tjare, kořen tjar- (podle LR)


ví, chápe, umí, dovede hanja (LR)


přeje si, chce mere, kořen mer- (LR)


může (fyzicky: má na to dost sil) pole, kořen pol- (VT)


smí lerta (VT)


nutí mauja (LR)


potřeba maure (LR)


nese, nosí kole, kořen kol- (MR)


nalézá, přijímá tuve, kořen tuv- (LotR+QL)


dostává nete, kořen net- (QL)


dává anta (LR)



Rodina:


rodina nosse (PM)


rodiče nostari (LotR)


maminka mamil (UT)


tatínek atto (LR)


bratr toron (kořen pro skloňování torn-) (LR)


sestra seler (kořen pro skloňování sell-) (LR)


syn jondo (LR)


dcera jelde (LR)


dítě hína, mn.č. híni (SA,WJ)


kojenec lapse (LR)


Domácnost:


příbytek koa (MR)


má hlad saita (QL)


hladový saikwa (QL)


žíznivý soika (VT)


jí mate, kořen mat- (LR)


pije suke, kořen suk- (LR)


pohár, nádoba na pití sungwa (LR)


líže, vylizuje, srká, upíjí salpa (LR)


číše, mísa salpa (QL)


polévka sulpa (QL)


obsahuje kulpa (podle QL)


nabírá kalpa (LR)


vědro, nádoba na vodu kalpa (LR)


teplé jídlo apsa (LR)


mléko ilin (kořen pro skloňování ilim-) (QL)


máslo manja (QL)


laute zelenina (1 rostlina) (QL)


med lis (kořen pro skloňování liss-) (LR)


vajíčko ohte (kořen pro skloňování oks-) (QL)


ovocná šťáva, sirup pirja (LR)


čaj tjé (QL)


sůl singe (QL)


mouka (hladká) mulma (QL)


mouka (hrubá) pore (QL)


těsto makse (LR)


chléb masta (PM, LR)


peče masta (LR)


vaří mase, kořen mas- (QL)


pec urna (QL)


stůl paluhta (QL)


šaty, roucho vaima (QL)


obléká vaimata (QL)


tká lanja (LR)


tkanina, látka lanne (LR)


plete kwitja (podle QL)


šije neme, kořen nem- (QL)


ovčí vlna tó (LR)


vlněný toa (LR)


pokrývka toalle (LR)


pero (ptačí) kwesse (LotR)


polštář (péřový) kwesset (LR)


polštář ("tvrdý", na sednutí), podhlavník nirwa (LR)


tlačí určitým směrem, opírá se o nire, kořen nir- (VT,LR)


postel kaima (LR)


spí, dříme lore, kořen lor- (QL)


spí (tvrdě) fume, kořen fum- (QL)


špiní vahta (LR)


čistí poita (QL)


uklízí poitja (QL)


myje allu (QL)


dříví na topení turu (QL)


seká kirise (LR)


láme rake, kořen rak- (A)





S novými tématickými okruhy se nám malinko posunul úhel pohledu. Od věcí krásných, poetických, někdy až vznešených sestupujeme k všedním. Aby nám to nebylo líto (a nevyprchala nám starší slovní zásoba), zkusme obojí spojit, například:



- až budeme popisovat každodenní scénky ve svém okruhu, případně vést každodenní konverzaci, vyjadřujme dál našim bližním obdiv a lásku



- tvořme každodenní scénky z elfího (nebo tábornického) života a zasazujme je do přírodního rámce (na to budeme beztak mnohem lépe vybaveni než na popis scén uvnitř domu)


Každopádně si zkuste každý den udělat chvilku na to, abyste si promítli své běžné situace a rozhovory (v nichž nešlo o moderní techniku) a pokusili se vyjádřit totéž kwenijsky. Dokážete-li to, vytrvejte tak dlouho, až vás budou kwenijské ekvivalenty v daných situacích napadat automaticky (nebo, v ideálním případě, až si je budete se svou rodinou opravdu říkat :).





1. Protože během prvních dvou věků splynul v kwenijštině čtvrtý pád s prvním, můžeme rovnou tvořit nový druh vět, aniž bychom se museli učit něco dalšího:





Mamil lanja tó. Híni kolir toe vaimar.



poita vaimar. vahtar vaimar.



kalpa sulpa. salpar sulpa.



kare makse. matir masta.



Atto kirise turu.





2. Další zcela bezbolestné obohacení budou infintivní vazby, které užívají nejjednoduššího přítomného času (aoristu) - nebo alespoň tvaru s ním shodného:





Mamil pole kare sulpa. Híni merir salpa sulpa.


Atto hanja tuve lis. Híni lertar mate lis. atd.





Podobně, chceme-li užít sloveso v záporu, použijeme slovesa "nebýt":





Umin allo nenesse ringa. Umilje mate lauti.





A pro záporný rozkaz užijeme stejné vazby s "áva (avá)":





Áva kirise turu, melindo, apsa ná lauka!





Pokud ovšem chceme zdůraznit průběhovost děje, kterou sloveso "ume" neumožňuje, nezbývá nám, než vytvářet zápor pomocí částice lá, což je alternativně možné vždycky a pro Čecha ostatně přirozenější:





Atto lá kára vene, nan tolipinke.





melindo (LR) milovaný muž


tolipinke (QL) panenka


vene (QL) malá loďka, zřejmě dlabaná





Obě vazby se dají spojit v "udivenou" otázku:





Lá ume (nebo: laume) mamil hanja kwitja? Tedy: Copak maminka neumí plést?


zatímco:


Lá tuwilje sulpa? by bylo: Nedáte si polévku? (Alespoň tak mi to připadá logické, i když stručný překlad "lá" v Et by umožňoval i ten výklad, že obě vazby znamenají totéž.)





A je možné, že obyčejné otázky (takové, na něž lze odpovědět ano-ne) bývají uvedeny slovem "ma", "zdalipak":





Ma hanjalje neme?





3. Teď ale musíme členy rodiny uvést trochu do vzájemných vztahů a to už budeme potřebovat další vědomosti:


3. pád: koncovka -n, u slov na souhlásku -en



v mn.č. -in (ke tvarům j.č., koncové e zmizí)





Tato koncovka je v podstatě zkráceninou -nna a je tudíž možné, že jsou do jisté míry zaměnitelné


(doloženo je užití -nna u osoby, které něco říkám).





Mamil anta hínain lis. Atto kóla hínain piukkar.


kára lapsen kaima. kára huoin koa.



anta atton masta. mása mamilen apsa.


(v elfích rodinách pekly ženy, ale vařili muži!)



Híni kólar mamilen turu.


antar aiwin masta.


kárar nostarin pirja.





Totéž lze dělat se samostatnými osobními zájmény. Před koncovkou se ale používají jejich zkrácené formy, například ni - já, nebo (mnohem méně jisté) ke - ty:






Saitan. Anta nin masta, ikwin. Ná nísima. Mastalje anvande.




Melisse, ken kólan nieninkwi minje!





(Jak už jsme se naučili na klasické větičce "Mám tě rád", zájméno předmětu se často dávalo před sloveso) (Anebo, kdybychom použili rozkazovací způsob s předsunutým "a", můžeme také zájméno připojit k němu: Ánin anta masta.)





Pro význam musím někteří užívají vazbu mauja nin (nevím, zda to bylo nalezeno v Tolkienově pozůstalosti nebo je to druhotný "vynález"). Je to trochu problematické, protože vazba se třetím pádem je evidentně nesprávná, ale použití čtvrtého (který splynul s prvním) by vedlo k nejasnostem (kdo koho vlastně k čemu nutí). Alternativou by podle mě bylo použití maure nin nebo maurenya, tedy (doslova) "(je) mi třeba" nebo "(je) moje potřeba".






Mamilen maure poitja. Atton maure kole kemmasi.



Hínain maure allo sungwi.





kemmas (apokryf podle UT) brambora


melisse (LR) milovaná žena


minja (LR) první


nienikwe (LR) sněženka


nísima (UT) voňavý





Podobnou vazbu mají i jiná slovesa, např. "ora nin" (nejbližší český ekvivalent je asi "chce se mi", ale možná bude adekvátnější překládat "cítím se nakloněn k"), "ringa nin" "je mi zima" a také "óla nin" (ale pozor, nemůže to znamenat "zdá se mi" a dokonce ani "sním o", pokud nejde o nějakou hodně krásnou a propracovanou uměleckou vizi - definice Slovník) (pro vizi samu v této vazbě užívá A 2.pád, viz dále).





Tvořte si podobné větičky, pokud nezískáte jistotu. Pak zkuste zapojit předchozí vědomosti:





Arja ná lauka. Mamil poita hínain vaimar nellesse. Atto túla aldello ar kóla


hínain aipior. Lapse lóra kaimasse aldasse. Híni júrar nellenna ar haltar nenna...





aipio (plod) (QL) třešeň


al, kořen pro skloňování ald- (QL) les


halta (QL) skáče


jure (QL,LR) běží





4. Na rozdíl od přírody je na tom rodina a domácnost co do dochovaných slov velmi bledě, jak jste jistě už také zpozorovali. Ty, kterým nevadí sem tam nějaký ten apokryf, odkazuji do oddílku "Domácnost 2". Máme však i kánoničtější cesty:


I kdybychom uvažovali jen nejužší rodinu, máme dost málo označení pro její členy. Jak odlišit dvouletou dceru od dvacetileté, malou holčičku od panny na vdávání? Jediné, co se dochovalo, je oslovení "hina", s krátkým i, pro mneší děti - a i to jen v 5. pádě! A se touto otázkou nezabývá, protože angličtina zdrobněliny (téměř) nemá, avšak kwenijština je má, takže mi nezbývá, než otázku diletatntsky naťuknout sama.



Poněkud špatně doložený, zato však snadný způsob je koncovka
-inke
.



Herinke - mladá dáma, "little lady"



kirinki - drobní ptáčci (pravděpodobně určitého, nám neznámého druhu).



Vzniklo z "ninke" (malý v pozitivním slova smyslu). Nevím, zda z toho plynou nějaká omezení při používání, ale pravděpodobně je přinejmenším možné:



wendinke - holčička.



Další možnost je koncovka -le. V některých případech se zdá dosti prokazatelně označovat zdrobnělinu:



ngande - harfa ngandelle - malá harfa (taková ta kapesní, co ji


Tuor a podobní nosili do všech nebezpečí)


naike - ostrá bolest naikele - menší bolest (snad!)



síre - řeka siril (zřejmě ztratilo koncové e) říčka





nén - voda, menší řeka nelle (Tolkien v Et vysvětluje,


že vzniklo spodobou z nen-le) - potok



(V tomhle se s A zřejmě shodneme, neboť to ve svém překladu Bible také použil.)



Ovšem... vidíte sami. Koncové e se může klidně vytrousit (bez vysvětlení). Protože koncovka -le je zároveň způsob, jak tvořit podstatná jména slovesná, může se naopak ještě jedno l přidat, aby se slovo odlišilo (ngandele - hra na harfu).



Každopádně pozor, aby se písmenka spolu snesla. Bez problémů: samohlásky, l a n (které se změní v l)



Naštěstí většina podstatných jmen končí na samohlásku. ALE navázalo by -le na jakoukoli samohlásku? Nemám pro to jediný důkaz, ale jako jediné rozumné řešení mi připadá, aby se mužské -o přesunulo na konec, tedy synek, synáček: seldelo (nikoli seldole). (Pokud ovšem, jak navrhuje jeden můj přítel filolog, není koncovka -le určena pro neživé věci a abstrakta, zatímco koncovka -inke pro živé tvory.)



Ale jinak máme bohatství možností:



lamalle, ornele (alda je velký strom, slovo příbuzné s ala, šíří se!) lótele, lassele, solmele (i když solminke je přece jen hezčí...) atd.



Pro členy rodiny (jsou i jiné možnosti) bych to navrhla asi takhle:



attelo, mamille (pro případ, že bychom rodiče chtěli oslovit nejenom familiérně, ale též mazlivě)



híninke (dítě, které už není lapse, tedy kojenec - ev. lapsele, kojeneček), ale ještě ne "velké" (přesný věk si netroufám určit, ještě dnes se někde děti kojí do dvou do tří let. Víme, že elfí děti už v jednom roce běhaly a tančily - jestli se zároveň i kojily, těžko říct, na to už básník nepomyslel.) (Platí v případě, že se nerozhodneme užívat krátké "hina" i v ostatních pádech).



seldo - syn, hoch (nemáme žádné slovo pro nedospělého muže, ale používá se to, ostatně v shodě s mnoha dalšími jazyky i češtinou :), seldello - synek, klouček, jondo podobně



indinko vnouček, ž. indinke (vnučka byla jistě inde!)



seldinke dcerka



sellinke sestřička (viz mn.č. "selli")



a bratříček snad tornelo? nebo torinko?




Zdroj:od Laisy Finwen
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama