3.lekce II.

14. března 2009 v 16:30 | Krtek

3. lekce

5. Mluvili jsme o přídavných jménech slovesných, tvořených koncovkou -la. Ta byla v podstatě "činného" rodu: zející propast, uklízející maminka, cpoucí se hobit. Ale sestra může být provdaná, dítě pojmenované (také narozené v určitý den atd.). Taková přídavná jména slovesná, "trpného" rodu, tvoříme koncovkou -ina. (Mn.č. -ine)





seler vestaina


sambe poitjaina



hína estaina Miríel


lapse nostaina tuilesse




úr turuina urnasse


marin mastaina maksesse


torinko teltaina kaimasse


esta (LR) pojmenovává

marin (QL) malvice (v našich krajích tedy jablko nebo hruška, v mých receptech většinou jablko :)

nosta (QL) rodí

sambe (LR) pokoj, komnata

telta (LR) kryje

turu, 3. os zřejmě turwe (QL) zapaluje

úr (LR) oheň

vesta (LR) uzavírá smlouvu, má svatbu


Slovesné kmeny, kočící -ja, rozhodně aspoň někdy tuto koncovku ztrácejí:

perja - půlí perina - poloviční

jerja - obnosí se, zestárne jerna - starý, obnošený

A nadhazuje zajímavou možnost, že by kromě toho existovalo příd. jm. na -ina, které by rozlišovalo význam ve smyslu zdůraznění "trpnosti" děje: perina - poloviční, perjaina - rozpůlený; tedy jerjaina - utahaný, zničený neopatrným zacházením? Podobně navrhuje vedle harna - raněný ze stejně znějícího slovesa utvořit harnaina - (někým) poraněný.


Slovesa, končící na -ta po samohlásce, se chovají úplně jinak, přibírají totiž "n", které se dostane před "t":

envinjata - uzdravuje, obnovuje envinjanta - uzdravený, obnovený

vaimata - obléká vaimanta - oblečený


U slovesných kmenů, končících na souhlásku, je zřejmě standartní postup koncovka -ina, i když ve slovníku najdete i tvary na pouhé -na (u nichž je asi význam volnější):


karna udělaný, postavený



vinkarna (!) uzdravený


melda (spodoba z ln) milovaný


ale i: melin (častým užíváním ztratilo a)


a také: nilda přátelský, milující (nikoli tedy milovaný - ledaže by pův.

význam byl "spřátelený" evtl. etymologie byla u tohoto slova jiná, což je možné)


Přidáním -ina se však zřejmě někdy prodlužuje kmenová samohláska:


rake láme rákina zlomený

Kdy přesně se kmenová samohláska prodlužuje, těžko řící s jistotou. Ledaže by zase existovaly dvě možnosti (lámaný a zlomený).

Závěr: zastánci čistě kánonické kwenijštiny nechť se drží toho, co najdou ve slovníku. Odvážnější mohou využít fantazie mé i A. a získat celou škálu významových odstínů:



turu rakina turu rákina



toron rakila turu (=ten bratr, který má tu práci na starosti)



toron rákala turu (...kéna orkwi túlala)

(také třeba: toron rákala turu rakina = asi spolupracuje s tatínkem)


toron harna rákala turu (=nedával pozor)



toron harnaina rákala turu (=těmi skřety, co ho přepadli při práci)


atp.

6. Dalším rozšířením slovní zásoby může být přípona -le, kterou se celkem bezpečně tvoří podstatná jména slovesná, pokud sloveso končí na -a (kmeny na souhlásku zřejmě užívají spíš jiné přípony: -e,-ie nebo -me - viz karme, melme).


vedle limpa, kapka, můžeme tedy mít i liptale, kapání


(a liptale koanna, zatékání netěsnou střechou)


také tuiale, palpale, mastale, matale...


...a cítíte už, jak všechna ta slova vyloženě volají po nějakém tom podstatném jméně, které by vysvětlilo, co raší, tluče, co se peče nebo jí?


7. Holý 2. pád, nevyjadřující žádné místní vztahy, jen původ:


přibírá koncovku -o, která nahrazuje koncové a, ale ne jiné samohlásky (koncové o se zneviditelní) (Vardo, Eruo, oilosseo, Sirmarillion)


v množném čísle: -on, přidává se k tvaru množného čísla (rámar aldaron)


Pokud se chce zdůraznit vlastnictví předmětu, používá se druhý pád končící na -va (u slov končících na souhlásku -wa) (koncové e se prodlouží)

róma Oroméva - roh, který Orome vlastní


róma Oromeo - roh, který Orome udělal či měl, ale dal jinému


v množném čísle -iva, připojí se k tvaru j.č., koncové e (a možná i i) se změní v dlohé í

(Myslím, že se dá logicky předpokládat, že tento pád se chová jako přídavné jméno.)


Jak teď vyřešit "látkovou" otázku? Příklady o Oromově rohu jsou z Tolkienova pera, zároveň máme obrat z Namárie "juldar miruvoréva", který tedy zřejmě podle jeho cítění spadá do téže kategorie (medovina zůstává sama sebou, i když ji piji). Je možné, že houbová polívka by naproti tomu byla "sulpa hwandion".



Kaima lapséva ná titta. Mirin lapseo je lisse.


Apsa attova ná nísima. Apsa atto je ammára.

Vaima mamilwa ná ninkwe. Vaima mamilo je kwilin.


Perine kulumava ná salpasse. Pirja kulumo je loitala.


Sunqwa lisséva ná panosse. Masta lisseo je matsa...



Híni kénar lóti nandava. Híni kólar mamilen lóti nando.


Atto lasta lindo aldwa. Atto máta jávi aldo.


Mamil poita vaimar hínaiva. Mamil tjáva marini hínion.



Mamil allua salpar hínaiva nellesse.



Híni kalpar nén nelleo palisenna.


Mamil kára makse mastava polento, sulpa karsulko ar kemmasion.

karsulka (odvozené slovo) mrkev

kuluma (LR) pomeranč

kwilin (QL) jasných barev, zdobený, vyšívaný

loita (QL) občerstvuje

polenta (QL) ovesná mouka

tjave (LR) chutná (vnímá chutí)


Ale protože bývalo zvykem koncovkami šetřit a přidat je jen k jednomu slovu z vícečetného předmětu (podobně jako my to děláme s předložkami), asi by bylo možné i:

...sulpa karsulko ar kemmasi.

(Tady jsem nechala v 2. pádě "karsulko", protože jinak by se příliš "neušetřilo". Pokud ale byla obě/všechna slova ve stejném čísle a zejména u víceslovných vlastních jmen, přidávala se koncovka zpravidla k tomu poslednímu:)

Lertan juhta vene toron, seler ar sellinkéva.


Ná arja lauka tuilesse. Anar síla, hwesta ná nísima, aiwi lindar. Lossi aldassen nar ve nikwe úvea. Palasardesse alda nu nar apsar matse, salpar, sungwar ar lipili, jando ulmar jo lóti nando. Amil kóla masta merenwa, topina lissenen. Atar kára pirja hínin. Úve málor ar moinar túlar. Ná selero vestale.


amil (LR,MR) matka

atar (SA,UT) otec

jo (podle LR) s (o více osobách či věcech: o dvou je pouze "o")

juhta (podle LR a Sindarin) používá

lipil (QL) malinká sklenička

meren (LR) hostina, oslava

moina (LR) známý, milý (mluvčímu, nikoli na mluvčího :)

palasar (kořen pro skloňování palasard-) (QL) velký stůl, tabule

tope, kořen top- (LR) přikrývá, pokrývá

ulma (QL) džbán, baňatá láhev

úve (LR) hojnost, velké množství

úvea (LR) hojný, velmi četný, velmi veliký

vestale (LR) obřad přísahy, svatba


8. A ještě zbývá 7. pád: (význam čistě kým, čím) koncovka -nen, po souhlásce -enen, mn.č. vždy -inen,

které se přidává k tvarům j.č., přičemž koncové -e se s -i spojí v dlouhé í




Torinko kára vene sikilenen.


Mamil masta apsa júlainen.



Atto núta turu lattainen.


Toron kalta feljasse líkumanen.


Mamil hókirisa hínain masta sikilenen attova.


hókirise, koře hókiris- (LR) uřezává, ukrajuje

felja (LR) jeskyně

júla (LR) žhavý uhlík, doutnající dřevo

latta (LR) řemen, řemínek, tětiva

líkuma (A) vosková svíčka

nute (LR) váže

Ale protože "s mírou, uměřeně" se řekne "lestanen", zřejmě se v některých případech používá i tam, kde my jsme zvyklí na vazby se "s":



Anta nin masta, ikwin. Alassenen.

(Hanta. Nalje annilda.)


Protože se ve všech těchto případech jedná o předložky spíše než o koncovky, pojí se - pokud není výslovně uvedeno jinak - ostatní, samostatné předložky se jménem v prvním pádě (přičemž se zřejmě často dávají také za slovo - čtyři z pěti nalezených případů). Samostatné předložky tvoří (mezi jiným) poslední kapitolu tématického slovníku.



Sellinke tjála híni imbe.


Atto ettúla aldar pella.

ettule (LR) vychází

imbe (LotR) mezi

pella (LotR) za (v pohledu do dálky), zpoza

tjale (LR) hraje si, hraje (vč. hry na hudební nástroj), sportuje


Mnemo na tvary množného čísla, které se pletou:

Pouze jediný pád, genitiv prostý, tvoří množné číslo od tvaru množného čísla. Všechny ostatní pády se v množném čísle tvoří od tvarů čísla jednotného.


Konverzace:


košaťejší zdvořilostní obraty

Požehnání na uvítanou::

Mirtula ruenna ar esta mande.
(Nechť u nás naleznete pokoj - dosl. Vstupte do míru - a dobře si odpočinete.)

Tuva alasse/almie (j)omentienen.

(Nechť naleznete radost/požehnání skrze naše setkání.)

Odpovědi na poděkování:

Základní:

(Karna) mi alasse. ((Udělal jsem to) s radostí. - dosl. Uděláno v radosti.)

(Karna) alassenen. ( dtto - sedmý pád, jehož prvotní význam je spíš "skrze radost" než "s radostí.)

Né nin alassen. (Bylo mi radostí. - dosl. k radosti)


první pomoc pro hosta v elfí rodině

Nejběžnější dotazy a příkazy:

Ma lertan mirtule? (Smím vstoupit?)

tuve? si vzít?

ljen resta? vám pomoci?

Ma polilje nin anta... (Můžete mi dát...)

Ikwista mirtula (tuva) atd. (Prosím, jen vstupte (vezměte si) atd.)

Lá lertalje..., rúkan. (Obávám se, že nemůžete...)

..., niérenjanna. (Je mi líto, ale.........)

Apsa karna! (Jídlo je hotovo!)

Tula mate! (Pojďte jíst!)

vande dobře

ava kólemallon bez problému


táboření

Základní výrazivo:

koa stan (je pravděpodobné, že "stan" - nikoli například "dům" je skutečně základním významem tohoto výrazu)

narmen ohniště (odvozené slovo)

urtil sirky/křesadlo (odvozené slovo)

randa silwino březová kůra

salpa nádoba typu mísy (...kotlík)

sisin smažený, opečený (masta sisin topinka)

tarkwin konzervované maso (především sušené, ale lze užít i o uzeninách)

Věty:

ma lertan tuke/rake turu? můžu přinést/nalámat dřív?í

anta tusture narmenna? dát na ohniště chrastí na podpal?

urta i nár? zapálit oheň?

rakan turu, ma ni restal? lámu dříví, pomůžeš mi?

ma tukil i nén? přinesete vodu?

ma panjal salpa/turu nárenna? dáte na oheň kotlík?/přiložíte?

i turu parka/níte/miksa dříví je suché/vlhké/mokré

lá polin ta urta nemůžu to zapálit

urtil métima/erja poslední/jediná sirka

uskwue maira moc to kouří

nin lápua antanna kouří mi to do obličeje

lápua voro ninna kouří to pořád jen na mě

tula nárenna pojď/te k ohni



Pokud už jste tvořili větičky podle daných vzorů dostatečně dlouho a máte chuť na něco jiného, přišel čas na pokračování v dalším článku
Zdroj:od Laisy Finwen

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama